Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. (*1944)
1961–1966 Přírodovědecká fakulta UK (obor biologie–chemie)
1971 titul RNDr.
1972 kandidatura věd (CSc.) z normální a patologické fyziologie, Univerzita Karlova, Praha
1980 habilitační práce, jmenování a ustanovení docentkou fyziologie
1987 doktorát věd (DrSc.) disertační práce Fyziologická funkce fosfoinozitidů
1989 jmenována a ustanovena profesorkou fyziologie
1981–1990 vedoucí Katedry fyziologie a vývojové biologie PřF UK
1991–2006 Katedra fyziologie a vývojové biologie PřF UK
2006–2007 Waldorfské lyceum
2008–2013 1. lékařská fakulta UK, Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky, laboratoř neurofarmakologie
Prof. Strunecká má dlouholeté zkušenosti z pedagogické práce na univerzitě Karlově. Od roku 1968 vedla praktická cvičení a později zajišťovala mnoho základních i specializovaných přednášek pro studenty přírodovědecké a matematicko-fyzikální fakulty UK. Přednášela v postgraduálních kurzech i pro veřejnost. Vyškolila 52 diplomantů magisterského studia a 14 postgraduálních studentů (4 zahraniční). Je autorkou pěti učebních textů (skripta). V letech 1981–1990 byla vedoucí Katedry fyziologie živočichů a vývojové biologie PřF UK. Prof. Strunecká byla řešitelkou a spoluřešitelkou sedmi grantových projektů, jejichž výsledky byly publikovány v řadě domácích i mezinárodních časopisů. Přinášejí prioritní výsledky i originální původní hypotézy, které poukazují na mechanismy vzniku patofyziologických změn u hematologických onemocnění, schizofrenie, Alzheimerovy nemoci a autismu. Publikovala více než 300 odborných prací, byla členkou redakční rady časopisu Americké fyziologické společnosti News in Physiology (1999–2003) a mezinárodního časopisu Fluoride. V letech 2002–2004 byla koordinátorkou pro přípravu projektu 6. rámcového programu Evropské unie EU: European Fluoride and Aluminium Network of Excellence, kterého se pod jejím vedením účastnilo 352 vědců z 15 zemí. V roce 1995 dostala diplom Amerického biografického ústavu Žena roku. Ve školním roce 2006/2007 vyučovala biologii člověka a podílela se na zavedení výuky biologie na waldorfském lyceu v Praze. V lednu 2007 odešla do důchodu. V letech 2008–2013 pracovala na částečný úvazek v laboratoři neurofarmakologie Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. lékařské fakulty UK. Věnuje se intenzivně vědecko-populární publicistice se zaměřením na biomedicínu; přispívá pravidelně do časopisů Psychiatrie, DentalCare, Revue Prostor, Sféra, Šifra a Meduňka. V roce 2010 vyšla její kniha Cellular and Molecular Biology of Autism Spectrum Disorders (Bentham Science Publishers, UEA). Je autorkou 14 populárně naučných knih, z nichž některé se staly bestselery a 4 byly vydány ve slovenštině. (www.strunecka.cz).
Prof. Strunecká je aktivní členkou různých domácích i zahraničních vědeckých společností, jako je Fyziologická společnost JEP či Neuropsychofarmakologická společnost. Je členkou vědecké rady FAN (Fluoride Action Network). Stále publikuje vědecké práce v odborných časopisech, které mají ohlas v zahraničí. V posledních letech to jsou zejména přehledné články zaměřené na toxicitu fluoridů a hliníku a na patogenezi poruch autistického spektra.
https://scholar.google.com/citations?user=TXSrIj8AAAAJ&hl=en&citsig=AMD79opY5vD4ZM4Wdeab-lb0kH7jZP4BAw
V r. 1990, kdy byla uvolněna z funkce vedoucí katedry a dcera i syn již byli vysokoškolskými studenty, se začala zabývat “alternativní medicínou” v celé její šíři, později se zaměřila na oblast “bezkontaktní masáže”. Absolvovala měsíční kurs v Centru netradiční medicíny v Moskvě zakončený zkouškami a vydáním diplomu, učila se u kolegů z Maharishiho university (Iowa, USA), navštěvovala přednášky prof. Grofa, prof. Ignatěnka a mnoha jiných, aby velmi rychle začala hledat vlastní syntetizující přístup.
Toto období nazývám studiem na University of the Universe. Nastoupila jsem tak svoji cestu směřující k tomu, aby vědy o životě (zejména fyziologie a medicína) překročily hranice svého uměle vytvořeného světa a přijaly do svého zkoumání i duchovní rozměr, což zákonitě povede ke změně současného vědeckého paradigmatu. Učební text pro budoucí učitele biologie, který jsem se pokusila v přiblížení k tomuto pojetí napsat (Integrativní fyziologie člověka), byl oceněn Stříbrným Bludným Balvanem spolku Sisyfos prakticky okamžitě po vydání (1999) a jako učební text zakázán. Napsala jsem řadu článků o “spiritualitě všedního dne”, které jsem publikovala v časopisech pro ženy (Betty, betynka, Slovenka, KK), v Regeně aj. Připravila jsem seriál pro televizi Markíza a podílela jsem se na přípravě CD-ROM Extra Barevná relaxace. Jsem členkou redakčního kolektivu časopisu Meduňka, kam přispívám svými články pravidelně. V roce 2018 mi byl udělen výroční Diamantový bludný balvan Sisyfa. Současnými pohledy na potřebu změny paradigmatu a na vědomí člověka se zabývám v knížce pro široký okruh čtenářů nazvané Šišinka, okno do Božího internetu (K4K 2020).
